Severské detektivky jsou v posledních letech velmi populární, a to zaslouženě. Dosud jsem četla jen nejznámější švédské či norské autory, nicméně dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena můžeme považovat za jednoho ze zakladatelů žánru severské krimi. Jeho knihy jsou velmi populární v Německu a Nizozemsku. Píše od roku 1997 a do angličtiny se překládá od roku 2011. V češtině vyšla první kniha roku 2012.

Žena v kleci je první knihou ze série odložených případů z oddělení Q. Šéfem tohoto útvaru je policejní komisař Carl Mørck. Při nedávné přestřelce byl jeden jeho kolega zabit a druhý skončil ochrnutý. Díky ztrátě jediných dvou lidí, kteří s ním byli ochotni pracovat, bojuje nyní Carl s totální nechutí k práci a oddělení Q bere jako zašívárnu, kde si bude moci v klidu o samotě hořekovat nad svým životem.

Tato představa vezme za své v momentě, kdy je na oddělení přidělen jako asistent Syřan Asad. Není to žádný policista, ale civilista s modlitebním koberečkem, který vaří zabijácké kafe a občas zamoří policejní ředitelství pikantní vůní cizokrajných pochoutek. Carl mu přidělí kancelář velikosti kumbálu na košťata a protože pro něj nemá žádnou práci, dá mu k prostudování jeden z případů, který mu zrovna leží na stole.

Mladá politička Merete Lyndgaardová zmizela před pěti lety na trajektu do Německa, kam jela na prázdninový výlet se svým bratrem Uffem. Při vyšetřování nebyly nalezeny žádné stopy, kterými by bylo možné případ objasnit. Jediným očitým svědkem (nebo pachatelem) byl její mentálně postižený bratr Uffe. Ten ovšem nepromluvil od autonehody, která se stala před 16 lety a při které zahynuli oba jejich rodiče. Ačkoli Meretiny ostatky nebyly nikdy nelezeny, policie případ odložila s tím, že šlo pravděpodobně o sebevraždu nebo nešťastnou náhodu.

Ukáže se, že Asadovi to skutečně pálí a spolu s Carlem přijdou na to, že předchozí vyšetřovatel vynechal ve zprávě o případu některé podstatné důkazy. Rozhodnou se tedy případ znovu otevřít.
Ačkoli mi postava detektiva Mørcka není úplně sympatická, protože je trochu suchar a jeho charakter se mi zdá plochý a nevýrazný (možná to autor udělal cíleně), souhra dvojice Carl - Asad mě baví. Charismatický Asad umí k vážným věcem přistupovat s humorem, obratně využívá své laskavosti k získání si lidí kolem a zároveň je velmi všímavý, takže mu jen tak něco neunikne. Díky těmto vlastnostem se stává Carlovi nepostradatelným parťákem. S Meretiným příběhem i s důvody jejího zmizení se seznamujeme zvolna, ale žádný strach, psychologie její postavy je naprosto bravurně zpracovaná.

Opět se mi potvrdilo, že skandinávská literatura je přesně moje krevní skupina. I tady jsou krátké kapitoly, proto příběh rychle odsýpá. Pořád mě to nutilo číst dál, neobjevila jsem snad jediné hluché místo. Zároveň jsem neměla problém začíst se hned od začátku. Kniha má jenom dvě dějové linky - v jedné vystupuje Carl s Asadem a ve druhé Merete. Díky malému počtu postav se čtenář v ději neztrácí, všechno je jasné a přehledné.

Humor je prvek, který autoři severských detektivek příliš nevyužívají, což je podle mě škoda. Když se nadávkuje ve správné míře, funguje skvěle a ději to dodá šťávu. Tohle se autorovi opravdu povedlo. Také se mi moc líbily popisy pocitů a emocí Merete, kdy je zoufalství přímo hmatatelné. Všechno její trápení a bezmoc prožíváte s ní a představujete si, jak byste se v takové situaci asi zachovali. Díky tomu je její příběhová linka o hodně poutavější než linka s vyšetřováním, přestože není tak obsáhlá.

Ocenila jsem, že se autor tolik nezabývá soukromým životem detektiva Mørcka, protože to je specialita severských krimi, kterou já osobně považuju za zbytečně rušivý prvek. Ráda se soustředím na samotné vyšetřování zločinů. K tomu nepotřebuju vědět, co měl detektiv ráno k snídani nebo co dělali večer s manželkou. Vždycky to odvádí mojí pozornost a někdy je mi to tak nepříjemné, že mám chuť tyhle pasáže přeskakovat.

Žena v kleci je skutečně dobře napsaná kniha a rozhodně si přečtu i další případy z oddělení Q. Moc bych si přála, aby autor pokračoval v podobném stylu a aby se z toho nestala kovbojka jako u jistého norského autora, kterému nemůžu přijít na jméno.

Z dánského originálu Kvinden i buret vydaného v roce 2007 přeložila Kristina Václavů.
Vydalo nakladatelství Host v roce 2012, 408 stran.