Než se z psychiatrie stala uznávaná věda, musel tento obor ujít pořádný kus cesty. K pokrokům docházelo především díky experimentům. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby lékaři nepoužívali tak drastické metody, že při nich nejeden ubožák vypustil duši anebo se v lepším případě (nebo horším, to je otázka) stal blábolící troskou s prázdným výrazem v očích. Vyhoďme ho z kola ven je román z prostředí psychiatrické léčebny odehrávající se v poválečné Americe 50. let.
 
 
Aby se vyhnul trestu v podobě těžké práce na farmě, nechá se Patrick Randle McMurphy zavřít na psychiatrii. Na příjem se dostaví s úsměvem od ucha k uchu, nešetří komplimenty na adresu sestřiček a je rád, že tak šikovně obelstil úředního šimla. Žádná dřina, teplá postel, jídlo 3x denně. Co víc si přát? Po uvedení mezi místní chovance mu ale úsměv z tváře mizí. Zdejší mužské osazenstvo se nezmůže na nic víc, než na spořádanou partičku karet v koutku společenské místnosti. Tento až posvátný klid vládnoucí na celém oddělení je McMurphymu okamžitě podezřelý.

Při společné terapii zjišťuje, že tu pevnou rukou vládne autoritářská sestra Ratchedová. To ona je zdrojem strachu zdejších pacientů. Za jejím falešným úsměvem se skrývá šikana a potěšení z cizího neštěstí. McMurphy se rozhodne, že to tak nenechá. Ratchedová je možná mazaná, ale na něj si nepřijde. Začne ostatní muže popichovat k revoltě proti Velké sestře. Ta si ovšem nehodlá nechat narušit klid na svém oddělení nějakým umíněným deviantem, který nerespektuje nastolený řád. Dál neústupně trvá na dodržování nesmyslných pravidel. Přes stanovené normy nejede vlak. Sestra postrádá jakoukoli lidskou stránku, což McMurphyho rozpaluje doběla a o to víc se jí snaží "osladit" život. Zatím však ještě netuší, jak velké sousto si ukousl.
 
Hned od začátku vás zaujme postava vypravěče Bromdena, kterému přezdívají Náčelník. Děj popisuje ze svého pohledu, ale sám se v něm angažuje minimálně. Bromden totiž přes 10 let předstírá, že je hluchý. O jeho hrané hluchotě nikdo neví, což mu umožňuje dozvědět se plno zajímavých věcí. V léčebně není pro nic za nic, takže musíte občas rozlišovat, kdy popisuje skutečnost a kdy svoje vlastní halucinace, ale ztrácet v ději se kvůli tomu nebudete. Často mluví i o svých vzpomínkách, pomocí kterých pochopíte, proč je takový, jaký je.

Randle McMurphy je kapitola sama pro sebe. Je to jeden z těch neohrožených mazáků, který neztrácí humor za žádných okolností. Všehoschopný pošuk, kterého nic nezlomí. Díky jeho sebejistotě a humoru ho ostatní rádi následují. Dokáže tvrdě útočit a zároveň ohromuje tím, jak ohleduplně myslí na ostatní i když se kvůli tomu sám dostává do potíží. Bojuje proti společnosti, jejím nelogickým pravidlům a byrokracii. Zoufale ho rozčiluje a ničí, že nikde nenachází špetku lidskosti a zdravého rozumu. Když se nějaká objeví, je nemilosrdně zadupána do země. 

Líbí se mi autorův odlehčený neoficiální styl psaní. Používá nadávky tam, kde by nadával každý. Celá kniha má výbornou atmosféru i když je z depresivního prostředí. Je to tak skutečné, drsné, zábavné, dojemné, tragické, skvělé. Prostor dostávají i některé kontroverzní léčebné metody, např. elektrošoky nebo lobotomie. Autor velmi dobře upozorňuje na to, jak nebezpečné je, když se autorita vymkne kontrole a stane se z ní tyranie. Fandila jsem McMurphymu až do konce. Kdo může posuzovat, co je normální a co už je šílenství?

Miloš Forman podle knihy natočil skvělý oscarový film Přelet nad kukaččím hnízdem v hlavní roli s Jackem Nicholsonem. Přelet nad kukaččím hnízdem je také originální název knihy. Proč byl přeložen do češtiny jako Vyhoďme ho z kola ven, netuším. Ač mám film ráda, kniha je o mnoho lepší. Přečtěte si jí, smějte se a plačte.
 
Z anglického riginálu One Flew Over the Cuckoo´s Nest, vydaného poprvé v roce 1962, přeložil Jaroslav Kořán, 280 stran.

Žádné komentáře: