Tma je třetí hororovou knihou slovenského spisovatele Jozefa Kariky. Potíž s tímto pánem je v tom, že nikdy nevíte, čím vás překvapí. Navíc nemá žádný spisovatelský rukopis, podle kterého byste si řekli: "Jo! Karika!". Každá kniha je jiná. Trhlina, která pojednává o pohoří Tribeč, kde se údajně ztrácí lidé, mě zaujala a ten příběh jsem si opravdu užila i když mi konec úplně nesedl. Jako druhou jsem četla Na smrt. To byl famózní čtenářský zážitek. Skvěle napsaná kniha, neskutečná. Po Nabarveném ptáčeti je to druhá nejdrsnější kniha, jakou jsem četla. Ptáče zatím netrumflo nic (ale to bude asi hodně těžké).

Tma je zase jiná. Je to příběh o chlápkovi, o kterém sice celou dobu nevíme, jak se jmenuje, ale zato víme, že pracuje jako nepříliš úspěšný scénárista a jeho manželka mu dělá ze života peklo. Je z toho už silně frustrovaný a proto se rozhodne od všeho utéct a strávit Vánoce na chatě v horách. O samotě, daleko od lidí. Všechno, po čem touží, je ticho a klid. Jeho plán ale bohužel vezme rychle za své. Po použití očních kapek, se kterými zřejmě nebylo něco v pořádku, postupně oslepne na obě oči. Z oázy klidu se rázem stává boj o život.

Jen ta představa, že oslepnete vysoko v horách, kde jste úplně sami, je opravdu děsivá. Najednou se musíte vyrovnat s obrovskou fyzickou i psychickou zátěží. Rychle vymyslet, co budete dělat, protože poslepu si sotva zatopíte v kamnech, o přípravě jídla ani nemluvě. Hlavní hrdina samozřejmě zmatkuje, jako by zmatkoval asi každý. Nechápe, co se stalo, proč se to stalo, nic. Vymýšlí různé teorie, ale brzy mu dojde, že bude muset začít něco dělat, pokud se odtud chce dostat živý. Teď by bylo snadné říct, že zbytek knihy je vlastně série špatných rozhodnutí, ale nejsem si jistá, jestli by za takových podmínek dokázal někdo udělat nějaká lepší. Tím se celá situace samozřejmě zásadně ztíží a zdramatizuje.

Myslím, že při psaní této knihy měl Karika něco, čemu říkám Kingův syndrom. Znamená to, že autor cíleně vymýšlí, co nejhoršího by se hlavní postavě mohlo stát. Kdo četl Misery od Stephena Kinga, bude nejspíš vědět, o čem mluvím. Tady se sice autor tolik nevyžívá v popisu různých bolestivých brutalit (i když víme, že to umí - Na smrt je toho důkazem), ale spíše cílí na psychologickou stránku věci. Popisuje myšlenkové pochody hlavního hrdiny, jehož duševní i fyzický stav se den ode dne zhoršuje. Neustále vede sám se sebou vnitřní dialog. Zlom nastává ve chvíli, kdy získá dojem, že se ho někdo pokouší zabít, ale protože onen člověk ví, že je slepý, baví se jeho utrpením.

Tma je především psychologická hra. U hlavního hrdiny se často střídá obrovská chuť bojovat o život s naprostou rezignací, kdy nevidí žádné východisko. Tak to probíhá celou knihu, až jsem si přála, ať už se něco zásadního stane. Místy mi to přišlo opravdu zdlouhavé. Naštěstí má tento příběh v jistém směru velmi nečekaný konec. Takový ten AHA! moment, který zachrání celou knihu. Přestože je Tma asi nejslabší knihou, kterou jsem od Kariky četla, jsem přesvědčená, že čtenářům má co nabídnout a těším se na jeho další kousky.

Ze slovenského originálu Tma, který vyšel v roce 2015 přeložil Jiří Popiolek.
U nás knihu vydalo nakladatelství Ikar v roce 2015, 232 stran.