Seriál příběh služebnice všichni vychválili až do nebes, ale mně bohužel nesedl. Zaujal mě námět, ale jeho provedení už tolik ne. Zkusila jsem proto audioknihu v podání Zuzany Kajnarové a Martina Myšičky a musím říct, že to byla dobrá volba. 

Jedná se o dystopický román z budoucnosti, kdy na území bývalých USA vznikne stát jménem Gileád. Tamní společnost by se dala popsat jako teokratická vojenská diktatura. Vlivem četných jaderných útoků je území převážně radioaktivní nebo jinak otrávené toxickým odpadem, díky čemuž drasticky klesla plodnost lidstva. Řešením tohoto problému jsou tzv. služebnice. Ženy, které nemají žádnou autonomii, práva ani nárok na vlastní jméno. Byly vybrány jako vhodné pro reprodukci a jejich úkolem je zplodit dítě. Ne s někým, koho si vybraly, ale s někým, ke komu byly přiděleny. Neplodní a tím pádem "nepotřební" lidé jsou posíláni do kolonií, kde třídí toxický odpad a brzy umírají na smrtelné následky ozáření. 

Hlavní hrdinkou příběhu je Fredova (v orig. Ofred), původním jménem June. Z deníkových zápisků se dozvídáme o jejím předchozím životě, kdy měla rodinu, přátele, práci a mohla svobodně jednat. Poté popisuje převrat, kdy byly ženy prakticky ze dne na den vyřazeny z normálního života a nakonec se bohatě rozepisuje o středisku, kde byla jako služebnice vycvičena. Fanatismus, vymývání mozků, odvolávání se na slovo Boží, to všechno je na denním pořádku. Ženy, které se odmítají podrobit, jsou násilím donuceny k poslušnosti.

Život služebnice je přesně nalajnovaný a monotónní. Kromě každodenního zajišťování nákupů pro rodinu vyplňuje její čas snaha být v domě co nejméně vidět a především nechodit na oči velitelově manželce. Vždy jednou za měsíc, když je Ofred ve správné části cyklu, dochází k tzv. rituálu, tedy souloži s velitelem, samozřejmě za přítomnosti jeho ženy. Jak Ofred popisuje, je brána pouze jako dvounohá děloha, která má být oplodněna, aby následně poskytla vytoužené dítě někomu jinému.

Mám ráda dystopie. Upozorňují na to, že některá lidská konání mohou směřovat ke katastrofě, připomínají odolnost lidstva, pomáhají nám přemýšlet o důsledcích sociálních a politických změn. Příběh služebnice je z dnešního pohledu děsivá kniha, ale není v ní nic, co by se už někdy nestalo. 

Patriárchátní společnosti a totalitní režimy vyznávající staromódní hodnoty na některých místech světa fungují dodnes. Stejně tak kastovní systém, který v knize taktéž figuruje, všude ještě nevymizel a asi jentak nevymizí. 

Podle slov autorky vznikla tato kniha v roce 1985 na základě inspirace knihou 1984 od George Orwella s úmyslem představit dystopii z ženského pohledu. Zdrojů, ze kterých čerpala, je mnoho. Mimo jiné cestovala v 80. letech za Železnou oponu - tzn. do východního Německa i k nám do Československa a zažila něco dosud nevídaného - obezřetnost, pocit sledování, změny tématu hovoru, nepřímé způsoby sdělování informací. Nikdo nemohl nikomu věřit. To na ni silně zapůsobilo.

Vůbec nemám pocit, že by se kniha odehrávala v roce 1985, kdy byla napsána. Je opravdu velmi nadčasová. To mě přivádí na myšlenku, jestli by k tak zásadnímu převratu mohlo dojít i v dnešní době. Jsem přesvědčená, že mohlo. Převzít kontrolu nad lidmi a udělat z nich ovce je tak snadné (viz. např. koronavirus)

Co mě opravdu překvapilo byl epilog, který v podstatě ukazuje na to, jak nebezpečně snadné je zpochybňovat příběhy a zprávy lidí o tom, co se stalo.

Z anglického originálu The Handmaid's Tale, který vyšel v roce 1985 přeložila Veronika Lásková.
Knižně vydalo nakladatelsví Argo v roce 2017, 348 stran.
Audioknihu vydalo nakladatelství OneHotBook, čte Zuzana Kajnarová a Martin Myšička.