Po dlouhé době jsem zpět s novým článkem. Tentokrát to bude o knize, která zahýbala skrz naskrz českými i zahraničními sociálními sítěmi. Je tak dobrá, že se prosadila jako překladová literatura i na trhu v USA, což není nic snadného. I přes velký ohlas, který tato kniha vzbudila, odmítá její autorka vystoupit z anonymity a dále píše pod pseudonymem Elena Ferrante. 

Geniální přítelkyně je příběh jednoho dívčího přátelství odehrávající se v Neapoli 50. let. Jeho vypravěčkou je Elena, vzpomínající už jako stará žena na dobu, kdy poznala Lilu. Ta později ovlivnila celý její život. Jejich vztah je od začátku založen na jakési soutěživosti, kdy se jedna s druhou snaží udržet krok, přestože jsou nuceny jít každá svou vlastní cestou - Elena nastoupí do školy, kdežto Lile její rodina vzdělání odepře. Společně se tak snaží obstát v nekompromisně konvenčním mužském světě, který je často plný pokrytectví a násilí. Ferrante se slovy Eleny Grecové nebojí ukázat, že k ženskému přátelství patří i závist, řevnivost, boj o prvenství, které jsou podmíněny hlavně vlivem okolí a plněním rolí, které jim společnost přiděluje.

Po vydání románu Geniální přítelkyně proplulo internetem plno nadšených reakcí, takže jsem byla zvědavá. Ke knihám, kolem kterých je výrazně rušno, přistupuju opatrně, protože bestsellery často nebývají mým šálkem čaje. I z toho důvodu mi první díl tetralogie Neapolské ságy nějaký čas ležel doma, než jsem se do něj pustila. A bylo to složité, protože na můj vkus má kniha pomalý rozjezd. Příběh je vyprávěn vlastně od dětství obou děvčat a naplno se rozjede až s příchodem dospívání, což je slabě před půlkou knihy. 

Poválečná atmosféra doby tak, jak ji vystihla Elena Ferrante, byla jedním z největších taháků, kterým si mě kniha získala. Při čtení jsem měla pocit, jako bych sama v Neapoli žila, vůbec mi nepřišla cizí, přestože jsem tam nikdy nebyla. Stejně tak hlavní hrdinky ožívají přímo před očima i se svým typickým jižním temperamentem, díky kterému máte pocit, že tamní lidé žijí svůj život na 110%.

Geniální přítelkyně je výborná kniha - čtivá, dobře napsaná a přesto to není žravka. Neměla jsem problém jí odložit a vrátit se k ní za několik dní. Bylo to příjemné, inteligentní čtení, ale nepohltila mě tak, jak jiní mnohokrát popisovali. Na druhou stranu jsem nadšená ze stylu Eleny Ferrante, a ráda si z jejího pera v budoucnu přečtu něco dalšího. Tohle byla přesně ta kniha, která vám něco dá, kterou si zapamatujete. A je jedno, jestli proto, že jste se v určitých situacích dokázali ztotožnit s hlavními hrdinkami a měli pocit, že autorka píše o vašem vlastním životě, anebo proto, že se vám zalíbí inspirativní myšlenky, kterých je hlavně v závěru knihy hodně. 

Z konce knihy mám celkem protichůdné pocity. Na jednu stranu je příběh završen tak, že se můžete těšit na další díl, ale na druhou stranu mi přišel dostatečně uspokojivý a kdyby neměl pokračování, smířila bych se s tím bez problémů. Jsem zvědavá, jestli to tak bude i v další knize, protože to by znamenalo, že autorka dává čtenáři možnost ukončit příběh tam, kde se mu zachce a taková nenucenost je mi sympatická. 

Z italského originálu L´amica Geniale vydaného v roce 2011, přeložila Alice Flemrová. 

U nás vydalo nakladatelství Prostor v roce 2016, 301 stran.