Netopýr - Jo Nesbø


Většinou ignoruju věci, které jsou momentálně v kurzu a dostávám se k nim někdy až po letech, kdy ten největší humbuk dávno utichl. Můžu si tak v klidu vychutnat kompletní série knih nebo seriálů, nesnáším totiž ČEKÁNÍ NA DALŠÍ DÍL! Jo Nesbø na tom byl u mě úplně stejně. Když u nás MOBA v roce 2008 vydala Netopýřího muže, vůbec jsem to nezaregistrovala. Severská literatura u nás byla ještě velká neznámá. V roce 2013 Nesbøho začala vydávat Kniha Zlín. To mi sice neuniklo, protože měli slušnou reklamní kampaň a zároveň jsou jejich knihy krásně zpracované, ale přesto mi ani tehdy Nesbø nekápl do noty. Po pár stránkách letěl Netopýr do sekce "odloženo na neurčito". Nicméně začátek letošního roku se u mě nese čistě v severském detektivním duchu, takže Nesbø dostal druhou šanci.


Netopýr začíná odletem osloského kriminalisty Harryho Holea do australského Sydney, kde se má podílet  na vyšetřování vraždy norky Inger Holterové. Když tým začne odkrývat další neobjasněné mordy a zmizení s podobným scénářem, dojde Harrymu, že jsou nejspíš na stopě sériovému vrahovi. Vypadá to, že ho před hledáním pravdy nic nezastaví, ale Harry Hole je muž, který za tváří sympaťáka skrývá mnoho démonů, jež mu znesnadňují život. Jedním z nich je bohužel i alkohol.




Jo Nesbø ve svých knihách hodně těží z prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Posílá Harryho Holea vyšetřovat vraždy po celém světě, přičemž  v každé knize bohatě vypráví o historii a zvycích konkrétní země. V Netopýrovi vás seznámí s historií původních obyvatel Austrálie, s jejím postupným osídlováním Evropany anebo různými legendami, které se šíří mezi lidmi po mnoho let. S popisy prostředí se autor nijak nemaže, snaží se být věcný a přehnaně neokecávat. Pokud nemáte problém s představivostí, bude vám tento styl určitě příjemný. Naopak na charakterech hlavních aktérů si Nesbø nechává velmi záležet. V první knize jich je zajímavých hned několik. Kromě samotného Harryho Holea stojí určitě za zmínku transvestita Otto nebo Harryho policejní parťák Andrew.

Jako v jiných severských krimi románech je i tady na pozadí rozplétán detektivův životní příběh. To se mi líbí např. u knih Larse Keplera. Dokonce jsem slyšela názor, že u Keplera i Nesbøho nachází čtenáři spoustu podobností. Já zatím ten pocit nemám, ale možná je to proto, že jsem teprve u třetího dílu této série. Po přečtení dalších knih budu mluvit třeba jinak. Je pravda, že během čtení jsem občas srovnávala Harryho Holea s Joonou Linnou, ale docela jsem narazila, neboť tihle dva jsou zatím úplně odlišní.

Abych to nějak shrnula - Jo Nesbø je mistr dávkování. Příběh perfektně plyne, informací není moc ani málo. Čtenáře drží stále ve střehu, protože děj je nepředvídatelný a vrah dostatečně inteligentní na to, aby se nenechal snadno dopadnout. Zvládnuté na jedničku je i dávkování milostných pasáží, za to jsem nesmírně šťastná, protože tady se spisovatelé často nechávají zbytečně unést. V Nesbøho podání jsou tyto zápletky příjemným okořeněním příběhu a pěkně dotváří charaktery zúčastněných postav. Netopýr netrpí žádnými dějovými nesrovnalostmi. Jediné, s čím mám menší problém, jsou názvy knih. Netopýr, Švábi, Červenka....údajně mají ukazovat na vraha, ale já jsem asi trochu natvrdlá a přijde mi, že na něj ukazují z hodně velké dálky :).

Jo Nesbø byl jedním z prvních severských autorů u nás a úspěch jeho knih je rozhodně zasloužený. Já jsem si k jeho knihám hledala cestu docela dlouho, ale teď už se vezu. Další!

Z norského originálu Flaggermusmannen přeložila Kateřina Krištůfková.
Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v roce 2013, 408 stran

Prodavač v Neoluxoru:
Chcete na ty knížky tašku?
Já: Ne, to je dobrý.
Prodavač: Aha, takže přímá konzumace...