Ze všech těch milionů příběhů, které kolem nás během roku projdou, mají ty vánoční největší kouzlo. Vánoce by měly být svátky klidu a pohody. Právě v tomto čase bychom si měli vzpomenout na své blízké, kteří tu s námi již nejsou, nebo podat pomocnou ruku bytostem (je jedno jestli lidem nebo zvířatům), které se z nějakého důvodu nemají tak dobře jako my. Bohužel v dnešní splašené době začíná tradice poklidných Vánoc pokulhávat. Materiální stránka tu krásnou duchovní úplně převážila. Jako kdyby to všechno bylo jen o dárcích. Jistě, o dárcích to je především pro děti, u nich je to pochopitelné, jenže i nám dospělým ten původní smysl Vánoc často uniká. Proto jsem pro dnešní článek vybrala knihu, jejíž příběh je sice vánoční, ale skrývá v sobě poselství poukazující na to, že jsou na světě důležitější věci než peníze. Třeba ohleduplnost, pochopení, poctivost nebo jen obyčejný úsměv.
Povídku Vánoční koleda napsal Dickens za pouhých 6 týdnů v roce 1843, kdy mu bylo 31 let. 19. prosince téhož roku byla kniha vydána s ilustracemi Johna Leeche. Hned se stala oblíbenou a její nadčasový příběh se nás dotýká i dnes, po 170 letech. Tato krátká povídka má pouze pět kapitol a dočkala se filmového i operního zpracování. Důvod není jen v silném příběhu či literárních kvalitách. Kromě nich je tu něco, co se nás bytostně týká, co potřebujeme v životě téměř neustále: naděje. (poslední větu jsem si vypůjčila z oficiální anotace, protože bych to sama lépe nenapsala.)
Z anglického originálu A Christmas Carol přeložila Eva Housková, ilustroval Roberto Innocenti
Vydalo vydavatelství Bratislava : Champagne Avantgarde v roce 1994, 152 stran
Starý Scrooge je lakomec. Jeho chorobná posedlost penězi je všeobecně známá, proto se mu každý snaží vyhnout. Svého úředníka Boba Cratchita nutí pracovat i o Vánocích, které z duše nenávidí. Když ho jeho synovec přijde pozvat na vánoční večeři, hrubě ho odmítne a pošle ke všem čertům i s celými Vánoci. To ještě netuší, co se na něj chystá. V noci ho navštíví duch jeho mrtvého obchodního partnera Marleyho, který zemřel před sedmi lety o Vánocích. Scrooge vidí, že duch je obtěžkán obrovskými řetězy. Zdá se být velmi nešťastný. Zeptá se ho tedy, proč neodejde do říše mrtvých. Marley mu vysvětlí, že odejít nemůže, protože každého chamtivého člověka čeká po smrti krutý osud. Musí do konce svých věků vláčet těžké řetězy, symbolizující jeho hamižnost a u toho se dívat na trpící lidi, kterým nemůže pomoci. Zmíní se, že Scroogeho řetězy jsou už teď stejně velké jako ty jeho a to má ještě pěkných pár let života před sebou. Scrooge se vyděsí, ale Marley mu prozradí, že přišel proto, aby mu pomohl tento zlý osud odvrátit.
K napsání Vánoční koledy autora inspirovaly vlastní zkušenosti z dětství, kdy byl jeho otec zatčen kvůli dluhům a celá rodina s ním žila několik měsíců ve vězení. Díky tomu musel Dickens opustit školu, prodat svoje knihy a v deseti letech začít pracovat v továrně. Tato doba ho psychicky poznamenala, díky čemuž po zbytek života projevoval velkou solidaritu s chudými lidmi a zejména s dětmi. Jeho zkušenosti se promítly i do jeho knih, ve kterých byl tragický osud chudých dětí častým tématem. Povídku Vánoční koleda napsal Dickens za pouhých 6 týdnů v roce 1843, kdy mu bylo 31 let. 19. prosince téhož roku byla kniha vydána s ilustracemi Johna Leeche. Hned se stala oblíbenou a její nadčasový příběh se nás dotýká i dnes, po 170 letech. Tato krátká povídka má pouze pět kapitol a dočkala se filmového i operního zpracování. Důvod není jen v silném příběhu či literárních kvalitách. Kromě nich je tu něco, co se nás bytostně týká, co potřebujeme v životě téměř neustále: naděje. (poslední větu jsem si vypůjčila z oficiální anotace, protože bych to sama lépe nenapsala.)
Z anglického originálu A Christmas Carol přeložila Eva Housková, ilustroval Roberto Innocenti
Vydalo vydavatelství Bratislava : Champagne Avantgarde v roce 1994, 152 stran
0 comments
Děkujeme za vaše komentáře, zpětné vazby si ceníme ♥