Hned od začátku vás zaujme postava vypravěče Bromdena, kterému přezdívají Náčelník. Děj popisuje ze svého pohledu, ale sám se v něm angažuje úplně minimálně.  Bromden totiž přes 10 let předstírá, že je hluchý. O jeho hrané hluchotě nikdo neví, což mu umožňuje dozvědět se plno zajímavých věcí. V léčebně není pro nic za nic, takže musíte občas rozlišovat, kdy popisuje skutečnost a kdy svoje vlastní halucinace, ale ztrácet v ději se kvůli tomu nebudete. Často mluví i o svých vzpomínkách, pomocí kterých pochopíte, proč je takový, jaký je.

Randle McMurphy je kapitola sama pro sebe. Je to jeden z těch neohrožených mazáků, který neztrácí humor za žádných okolností. Všehoschopný pošuk, kterého nic nezlomí. Díky jeho sebejistotě a humoru ho ostatní rádi následují. Dokáže tvrdě útočit a zároveň ohromuje tím, jak ohleduplně myslí na ostatní i když se kvůli tomu sám dostává do potíží. Zdánlivě blázen, ale jádro má zdravé. Bojuje proti společnosti, jejím nelogickým pravidlům a byrokracii. Úplně vidíte, jak ho zoufale rozčiluje a ničí, že nikde nenachází špetku lidskosti a zdravého rozumu. Když se nějaká objeví, je nemilosrdně zadupána do země. Zase jedna kniha, která ukazuje, že se vlastně nic nezměnilo.