Poslední aristokratka - Evžen Boček

Zdroj: Google Po pádu komunismu je hraběti Františku Antonínu Kostkovi žijícímu v New Yorku vrácen v restituci zámek Kostka. S manželkou Viv...

Zdroj: Google
Po pádu komunismu je hraběti Františku Antonínu Kostkovi žijícímu v New Yorku vrácen v restituci zámek Kostka. S manželkou Vivien a dcerou Marií přijíždí tedy do Čech převzít staré rodinné sídlo. Po nevydařeném pokusu  přepravit do Čech zpopelněné předky (v sáčcích od arašídů) je šlechtická rodina  téměř finančně zruinována. Nezbývá nic jiného, než si pro začátek půjčit peníze a pokusit se přilákat do zámku návštěvníky.

Už při prvním setkání se zámeckým personálem je jasné, že to nebude snadný úkol. Kastelán nesnáší lidi, zahradník je  hypochondr a kuchařka si pro změnu  ráda přihne. Ono ani šlechtická rodina není bez flíčku: hrabě by si nechal pro pětník koleno vrtat a hraběnka věří na duchy. Jejich devatenáctiletá dcera Marie se snaží zachovat si chladnou hlavu, ale i ona má co dělat, aby  se ve společnosti ostatních obyvatel zámku nezbláznila.

Na to, že jsem od knihy neměla žádná velká očekávání, jsem byla až překvapená, jak mě bavila. Kniha je psána formou deníkových zápisů Marie III..  Děj nabere rychlý spád hned na začátku a po zbytek knihy se už jen vezete vtipným příběhem. Humor je dávkován konstantně, takže se nemusíte bát hluchých míst. Výtku bych měla k hlavním postavám, které mohly být výraznější. Sama autorka deníku Marie III. mi přišla na svůj věk zbytečně upjatá i když drobný smysl pro humor měla. Nejvíc se mi líbil asi hrabě, který v záchvatech skrblictví předváděl neuvěřitelné kousky. Kromě spousty komických situací dostanou prostor i vážnější myšlenky jako např. fungování zámku jako kulturní památky nebo rozdíl mezi dnešní  dobou a minulostí, kdy se na zámcích normálně žilo. Dobře vypíchnuto je v knize čecháčkovství, hlavně neochota ke změnám i kdyby měly být pozitivní. 
Jako inspirace autorovi posloužilo nejspíš i vlastní povolání, profesí je totiž kastelán.  Poslední aristokratka je odpočinková, nenáročná kniha, která si neklade za cíl nic jiného, než pobavit čtenáře a to myslím splňuje na jedničku. Dostala dokonce cenu Miloslava Švandrlíka za nejhumornější knihu roku 2012.
Vydalo nakladatelství Druhé město v roce 2012, 244 stran

Další články

0 comments

Děkujeme za vaše komentáře, zpětné vazby si ceníme ♥