Svět podle Garpa je označován za jeden z nejlepších Irvingových románů, proto jsem si ho vybrala pro úvod do díla tohoto oblíbeného literárního současníka. Film s Robinem Williamsem jsem viděla už dávno a na děj si vzpomínám jen matně, tudíž mě asi moc nezaujal. Nicméně o knize to samé tvrdit nemůžu.

Knihu bych rozdělila na dvě části. První část začíná vyprávěním zdravotní sestry Jenny Fieldsové, která se rozhodne pro nezávislý život bez muže. Tento její výstřední přístup na ní vrhá ne zrovna dobré světlo v očích společnosti, ale ona si zatvrzele stojí za svým až do doby, než začne jako většina žen toužit po dítěti. A protože všechno jde, když se chce, podaří se jí mít dítě a zároveň neustoupit ani o píď od svojí nezávislé životní filozofie. Tak přišel na svět T.S. Garp. 

Druhá část se věnuje především Garpovi na dráze ne zrovna úspěšného spisovatele a jeho rodinnému životu. Podle názvu je sice Garp hlavní postavou knihy, nicméně já jsem si hrozně oblíbila Jenny Fieldsovou. Ta později napsala svou autobiografii Sexuálně podezřelá, díky které se stala představitelkou ženského hnutí a ochránkyní žen všeobecně.  Když její příběh ustoupil cca v půlce knihy do pozadí, hrozně mi chyběla a Garpův příběh mě nebavil tolik jako ten její. Asi to bude tím, že s Jenny bych se v mnoha názorech dokázala ztotožnit a rozhodně jí patří můj obdiv hlavně pro její sebereflexi a inteligenci. 

Nemůžu si pomoct, ale Garp byl pro mě taková nemastná neslaná bytost. Trochu mi připomínal Forresta Gumpa. Žádný Einstein, ale jinak dobrosrdečný muž s krizí vlastní identity. Místy mě otravovala jeho zženštilost a ufňukanost, ale to mohlo být kvůli chybějícímu mužskému vzoru v dětství. Naopak mi docela seděl jeho smysl pro humor a pro spravedlnost i za cenu vlastního nepohodlí. Přesto mi ho po většinu knihy bylo spíš líto, protože osud (Irving) si na něm hlavně v druhé půlce docela smlsnul. 

Svět podle Garpa je charakterizován jako groteskní román, ale i tak ho musím označit za poměrně nelehké čtení. V knize se setkáme s názory tří generací jedné rodiny. Příběh je hodně dramatický, bohatý a vrstevnatý. Irving píše stylem, že vytvoří postavu, dodá jí život, psychologii a pak jí nadělí nějakou divnou netradiční vlastnost nebo si představí, co nejhoršího by se jí mohlo stát a to napíše. Občas je trochu drastický, nebojí se zacházet do krajností a v čem se naprosto vyžívá, jsou bizarní sexuální scény. Je to tak trochu úchyl, který zkouší, jak moc velký cynik je jeho čtenář - čemu se ještě zasměje a čemu už ne.