Bukowski je v mojí hlavě spisovatelská perla vyválená v bahně, které ještě navíc zaschlo na pražícím slunci. Je to starej prasák, alkoholik, má hemeroidy a vášeň pro dostihy. Nic, co byste chtěli mít doma. Žije životem hochštaplera a co si myslí ostatní, je mu srdečně jedno. Nestydatě rozvádí svoje sexuální představy, ze kterých se slušným lidem zatmívá před očima a moralisté si dávají mokrej hadr na palici. V opilosti vede imaginární rozhovory s Hemingwayem, kterého oslovuje Ernie a mezi přáteli mu říká Hemáč. Bukowski je netaktní hovado. Přesto jsem se od jeho povídek nemohla odtrhnout a hned po dočtení mám znova čumák v další jeho knížce. Možná to o mně taky něco vypovídá...Znáte to přísloví: Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, co jsi za člověka....:)

Všechny povídky a vůbec celé jeho dílo jsou do jisté míry autobiografické. Někdy užívá jiná jména, někdy přímo svoje vlastní. Jeho nejznámějším alter egem je Henry Chinaski, který se vyskytuje v řadě dalších počinů, třeba v románu Ženy nebo Poštovní úřad. Líbí se mi ta jeho totální otevřenost k světu, ta bezprostřednost, s jakou na vás pálí svoje nejintimnější myšlenky i to, že ze srandiček připomínající trip na LSD umí obratem přejít k naprosto vážným debatám o literatuře. Samotář se sklonem k exhibicionismu totálně obnažil svojí duši i tělo.

Příběhy obyčejného šílenství je moje první kniha od Bukowskýho a často čtu a slýchám, že je to jedna z jeho slabších. Nemůžu se dočkat, až si teda přečtu ty nejvychvalovanější, protože už touhle "slabší" si mě Bukowski omotal kolem prstu. Sám napsal, že nejlepší cesta, jak někoho zaujmout, je šokovat ho a můžu potvrdit, že to funguje skvěle. Na druhou stranu nelze tvrdit, že ta knížka je dokonalá. Spíš bych to charakterizovala jako dva extrémy: některý povídky vás totálně polapí a vtáhnou a u některých budete mít pocit, že ještě chvíli a unudíte se k smrti. Možná je to překladem, protože to překládali tři lidi, ale to si nejsem jistá, nenapadlo mě se u těch pár nudných podívat, kdo je přeložil. V každým případě ale zábava převažovala nad nudou.

Bukowskýho humor je sprostej, hnusnej a cynickej. Já se tomu směju, protože můj taky, ale pokud tu knížku někdo s odporem hodí do kotle, tak se tomu až tolik divit nebudu. Bukowski je víc než kdo jiný ten typ spisovatele, kterýho buď nesnášíte nebo milujete. Bukowski je důkazem, že i soustavně ožralí lidi můžou mít někdy dobrý úvahy o životě. Do jedný knížky vetknul obrovskej kontrast toho, jak moc můžeme být vysoko a kam až můžeme klesnout. A ať už je to jakkoli, buďme sami sebou, protože "Svět patří těm, co se neposerou."

Z anglického originálu Tales of Ordinary Madness přeložili Bob Hýsek, Michala Marková a Martin Svoboda. Originál vydán v roce 1983 nakladatelstvím City Lights Books v San Franciscu. U nás vydalo nakladatelství Argo v roce 2006, 252 stran