Líbil se vám Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel? Pokud ano, jistě vám neušla aniAnalfabetka. Druhý román Jonase Jonassona se ke mně dostal jako audiokniha. Na divoké neuvěřitelné příběhy si u Jonassona budeme muset nejspíš zvyknout. Čeká nás další atomové dobrodružství.

Příběh se točí kolem chudé jihoafrické dívky jménem Nombeko, která sice neumí číst, ale za to bravurně ovládá matematiku. Její inteligence jí otevře cestu na místa, kam by se dívka jejího společenského zařazení normálně nikdy nemohla dostat. Zažívá spoustu životních dramat a zvratů, ale přesto si udržuje pozitivní přístup, smysl pro humor a není snad situace, se kterou by si nevěděla rady. Zlom nastává ve chvíli, kdy se dostane jako uklízečka na jadernou základnu a odtud do Švédska. Bohužel díky omylu 3 praštěných číňanek dojde k tomu, že s ní z Afriky přicestuje místo bedny antilopího masa bedna s atomovou bombou.

Nerada bych se tady nějak přehnaně zamotala do srovnávání Analfabetky se Staříkem, ale je pravda, že mě tenhle příběh malinko zklamal. Ne v tom směru, že by byl špatně napsaný, to vůbec ne, jen mám pocit, že jeden blázinec kolem atomové bomby bohatě stačí. Mrzí mě, že se Jonasson v námětu opakuje, protože ten jeho šílený styl psaní, kde se děj mění z minuty na minutu, se mi fakt líbí. Bohužel opakovaný vtip přestává být vtipem. Tak snad příště. Na druhou stranu jsem byla velmi mile překvapená úžasně živými vedlejšími postavami. Většina z nich jsou totálně prdlí exoti a chtějte po takových, aby vymysleli nějaký rozumný řešení, co s atomovou bombou. Navíc v zemi, která atomovými zbraněmi nikdy nedisponovala.  Za zmínku stojí i to, že autor má talen psát o politice tak poutavě, že vás to baví i když normálně tyhle řeči nesnášíte. Ani tady Jonasson nešetří humornými zápletkami.

Stejně jako Staříka načetl i Analfabetku Martin Stránský a tímto mu chci vyseknout obrovskou poklonu za to, jak si s textem vyhrál. Jeho změny hlasu podle konkrétních postav skvěle  pomáhají posluchači v dotváření obrazu děje. To je určitě velké plus, protože když jsou všechny postavy namluvené stejným hlasem bez dělání rozdílů v intonaci, posluchač snadno ztrácí pozornost (nebo aspoň já jo). Číst si knihu jedním hlasem v hlavě a poslouchat jí načtenou jedním hlasem je podle mě docela rozdíl. Ani jedno není špatný, ale rozdíl tam prostě je. Myslím, že Analfabetka bude dobrým letním společníkem jak u moře, tak klidně i za deštivých dnů strávených někde na chalupě.

Co na ní říkáte? Četli jste, líbila se/nelíbila nebo jí máte zrovna v plánu? :) Teď jsem zjistila, že se stala dokonce audioknihou roku 2014.

Vydalo vydavatelství Panteon, 12 hodin 47 minut.

Ještě jsem se chtěla zeptat, kam se chystáte na léto? Já pro velký úspěch jedu tam co loni, do pr... Jestli tam někdo jedete taky, dejte vědět a můžem se sejít.  Přichystám chleby s paštikou :)

Nejvíc se vždycky naučíme ne teorií, ale tím, že někdo jde a ukáže nám, jak to funguje v praxi. A nejlepší je, když to podá zábavnou formou, stejně jako to udělali pánové Horák a Franta v knize Proč obrazy nepotřebují názvy. Pokud chcete ve svých (nebo klidně i cizích) dítkách zkusit rozdmýchat zájem o výtvarné umění a přitom se sami něco dozvědět, jste na správných stránkách.

Knihy o umění většinou nemívají ani jednu ucelenou dějovou linku, natož několik. Jenže tady je všechno jinak. Nejprve se vydáme do galerie ve společnosti babičky a dědečka, kteří umění milují a snaží se ho každý po svém přiblížit svým vnoučatům Emě a Mikulášovi. V ten samý moment se na pozadí rozehrává jakýsi kriminální příběh, takže to vypadá,  že se nám z návštěvy galerie stane pěkně napínavé dobrodružství.





Tahle kniha je sice zařazená do kategorie knih pro děti a mládež, ale stejně tak v ní najdou pobavení a poučení i dospělí. Autoři vytáhli zajímavosti z uměleckých směrů od klasiky až po modernu, což perfektně shrnuli v rozkládací časové ose, která je na konci knihy. Trochu mi to připomíná knihu Josefa Bruknera Pojďte s námi za obrazy, kterou jsme měli ve škole a myslím, že původní myšlenku měli autoři podobnou: ukázat, že umění není jenom statická věc, na kterou se díváme pouze proto, že  je vizuálně krásná, ale že k nám může promlouvat, může ovlivňovat naše emoce nebo nás inspirovat.



Kniha byla oceněna cenou Magnesia Litera 2015 a myslím, že právem. Tento výborný literární počin může otevřít cestu k umění lidem všech věkových kategorií. Líbí se mi popisy, které jsou velmi milé a lidské. Díky příběhu nemá kniha nudný učebnicový ráz i když poskytuje cenné informace. Za zmínku stojí určitě i skvělé ilustrace. Ať si říká, kdo chce co chce, obrázky jsou pro děti vždycky zajímavější než prostý text. Však si vzpomeňte na Obrázky z českých dějin a pověstí. Myslím, že spousta našich dějepisných znalostí pochází právě z nich. Samozřejmě kdo nejste troškaři a chcete dětem poskytnout dokonalý přehled, můžete si vzít v práci dovolenou, miláčkům naordinovat týdenní angínu a projít s nimi všech 10 svazků Dějin umění. Kdo dojde aspoň do půlky jedničky, dostane skákacího pavouka a pytlík bonbonů :)

Vydalo nakladatelství Labyrint v roce 2014

Z Girl Online mám dost smíšené pocity. Na jednu stranu se mi líbila a na druhou ne. Možná je to tím, že je zaměřená na mladší čtenáře, možná už jsem moc rozmazlená, nevím. Opět jsem se přesvědčila o tom, že bestsellerem je všechno, co se za bestseller prohlásí. Zájemci o pubošský románek nechť se staví do fronty!

Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Penny, která mě vytáčela hned od začátku. To, že je nešikovná, to se dá přejít, každý nemůže být nadaný. Ale že je hysterická, všechno přehnaně prožívá a neumí si z ničeho udělat srandu, natož sama ze sebe, to mi bylo vyloženě protivný. Vůbec jsem se nemohla vžít do její kůže. Hned na několika místech knihy jsem měla chuť jí jednu plesknout, aby se uklidnila. Kromě debilky Penny se v knize naštěstí nachází i postavy s  více zajímavým charakterem. Gay Elliot mě hodně bavil, jeho vstupy byly vtipný, milý, občas vyplodil i větu, která byla hodna zapamatování. Stejně tak Noah, který se objeví až v druhé půlce knihy, je poměrně snesitelný. I když v jedné scéně, která měla působit vážně a dramaticky, jsem dostala záchvat smíchu. To ovšem není chyba knihy, ale toho, že já nemám cit pro romantiku.

K příběhu bych řekla asi tolik: hezky se čte, ale je naprosto absurdní. Nemožný. To prostě nemůže být pravda. BACHA SPOILER kdo chce označí kurzorem: Rodiče mají svatební salon a dostanou přes Vánoce zakázku na obří svatbu v New Yorku. Jede skoro celá rodina i kámoš gay. Klienti jim všem zaplatí pobyt v jednom z nejluxusnějších hotelů ve městě. Penny se zmizet zrovna hodí, protože si na školním představení utrhla ostudu jako prase. V New Yorku se seznámí s 18ti letým bezchybným gentlemanem, do kterého se během hodiny šíleně zamiluje a ze kterého se nakonec vyklube někdo úplně jiný. Budete fakt čumět. Vám se tohle zdá reálný? Mně teda moc ne. Autorka se nedržela ani trochu při zemi a do knihy vetkla svoje vysněné představy. Možná to znáte - když si něco představujete v hlavě, je to krásný, ale jakmile to plácnete na papír nebo tomu dáte nějakou reálnou podobu, vypadá to směšně. Takový věci by v hlavě měly asi zůstat.

Velkým plusem Girl Online je fakt, že je čtivě a nenáročně napsaná. Takže rychle ubývá. Taky mi bylo sympatické, že příběh ukazuje jak skvělá i nebezpečná umí být sociální média. Líbily se mi i pasáže z blogerského světa. Knihu napsala v Británii známá blogerka a youtuberka Zoella. Já jsem jí doteď neznala a bohužel tohle dílko mě ani přes občasné dobré záchvěvy nepřesvědčí, abych jí věnovala svůj další čas. Možná kdyby mi bylo tak 13, tehdy bych jí to asi žrala. Asi jsem už na takovýhle srandičky stará. Zkuste a uvidíte. Ráda bych tady vaše názory!! :)

Z anglického originálu Girl Online přeložila Vanda Senko Ohnisková
Vydalo nakladatelství Jota v roce 2015, 360 stran

V jedné písničce od Chinaski se zpívá, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. Všichni víme, že dneska je zadarmo akorát tak pěkný kulový. Knížku, se kterou vás chci teď seznámit, jsem získala na Martinus.cz a vy můžete taky, pokud vás zaujme. Nejdřív jsem k ní byla silně nedůvěřivá, jenže ono ejhle. Jak se později ukázalo, tahle knížka má pro mě větší hodnotu než všechny moje doteď přečtené knihy osobního rozvoje dohromady.

Pokud chcete dosáhnout svých cílů, samotná vůle nestačí. Existuje  spousta dostupných informačních zdrojů. A většina z nich je hrozná. Mezi ty nejlepší patří ty, které vás naučí, jak se učit. Nalezení takových návodů je nesmírně prospěšné, protože v dnešní době jsme studenty celý život. Pořád se musíme učit nové věci, abychom si zachovali přehled a dovednosti pro zvládání profesního i soukromého života. Tak proč si to učení neusnadnit, když je možnost?