Jamrachův zvěřinec - Carol Birch

Nejdřív jsem si myslela, že to bude další knížka pro starší děti. Kniha začíná velmi zlehka a tak trochu Dickensovsky dětstvím hlavního hrdi...

Nejdřív jsem si myslela, že to bude další knížka pro starší děti. Kniha začíná velmi zlehka a tak trochu Dickensovsky dětstvím hlavního hrdiny Jaffyho Browna, který se narodil dvakrát. Poprvé jako chudý chlapec na londýnské periferii. Podruhé, když ho vzal do zubů tygr pana Jamracha a on vyvázl bez zranění. Čekala jsem příběh z prostředí zvěřince, příběh o dětské lásce ke zvířatům. Že jsem na omylu jsem pochopila velmi záhy vzhledem k občasnému dost děsně vulgárnímu slovníku, ale především proto, jak obrovský tlak na psychiku čtenáře tento dobrodružný román vyvíjí. 

Hlavní linií příběhu je plavba po moři. Jaffy a jeho kamarád ze zvěřince Tim, mají obstarat pro jednoho bohatého Jamrachova klienta mořského draka. Plavba na velrybářské lodi v roce 1850 sama o sobě není žádný med, navíc když se přidají okolnosti, které člověka zahání až na samý okraj svých limitů nebo dokonce i za ně. 

                                        Nevhodné pro vegetariány

Anglická obálka
Autorka se zaměřila spíš na děj než na postavy, které v drtivé většině nejsou nijak výrazné. Se samotným panem Jamrachem se potkáme minimálně, stejně tak s Timovou sestrou Ishbel, která je velmi osobitá a čtenář by si přál vídat jí v příběhu častěji. Jaffy a Tim jsou sice hlavní postavy děje, oba jsou sympatičtí hoši, ale hloubka příběhu je tak trochu válcuje. Carol Birch píše drsně, surově, bez obalu. Nebere žádný ohled na slabší povahy čtenářů, kteří možná knihu odloží hned po ulovení první velryby. Detailní popisy nechutných záležitostí, které život na lodi a samo velrybaření obnáší nejsou pro každého.

Brutální kus literatury

První část knihy je lehko stravitelná, milá, nijak extra dramatická. S druhou částí jsem měla co dělat. Rozhodně mě nenapadlo, jak temný příběh se z toho vyvine. Autorka dohání hlavní i vedlejší postavy do nepředstavitelných krajností, hrabe se jim v hlavě a vytahuje pro čtenáře ty nejsyrovější a nejděsivější úvahy, jaké člověk může mít, když mu jde o život. Neřeší budoucnost, zabývá se pouze přítomností, která je tak vyhrocená, že jeden neví, jestli má brečet nebo se smát. Když si ještě uvědomíte, že Jaffy a Tim jsou teprve dospívající chlapci...


Vzduch byl tak hustě a neodbytně nasáklý smradem, až mi připomněl prodejce v Bermondsey, kteří skladovali koše napěchované psími výkaly v předsálí vchodu do koželužny. Byl to takový smrad, co se z něho bortí zdi a květiny se plazí umřít někam pryč. 


Naprosto mě nadchlo, jak krásně autorka dokázala tak emotivní a děsuplný děj ukončit. Jako když se uzavře kruh, tak to má být, tak se mi to líbí. Zamilovala jsem si styl psaní Carol Birch. Její vytváření děje skrz pocity postav a pohledy do mysli, to je něco brilantního. Úžasný, brutální kus literatury a jedna z nejtrýznivějších knih, jaké jsem kdy četla. Nebyla vůbec to, co jsem očekávala, byla mnohem lepší.

Z anglického originálu Jamrach´s Menagerie přeložil Tomáš Kačer
Vydalo nakladatelství HOST v roce 2013, 360 stran

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství HOST.

Kamarádky, knihomolky, kavarénské povalečky ve věku, kdy většina lidí má už úplně jiné starosti. Královny cynických keců. Obě momentálně v Praze. Jedna píše tak skvěle, že to po ní ta druhá musí dávat dohromady. Čtěte a bavte se.

Další články

0 comments

Děkujeme za vaše komentáře, zpětné vazby si ceníme ♥