Brenda Blattová je šestnáctiletá puberťačka. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by její největší starostí nebylo pouze to, jak se dobře nadlábnout. Díky své nadváze je ve škole často terčem posměchu a její přátele na Facebooku byste spočítali na prstech jedné ruky. I když si s tím sama Brenda nijak zvlášť hlavu nedělá, její rodiče jsou toho názoru, že takhle to dál nejde. Rozhodnou se, že Brendu pošlou na dívčí internátní školu vězeňského typu, kde panuje tvrdý řád a kázeň. Tam má Brenda zhubnout a pokusit se začlenit do kolektivu.

Brenda okamžitě vykope válečnou sekeru. Při vidině nedostatku svých oblíbených čokoládových tyčinek začne vyhrožovat smrtí, ale rodiče jsou nekompromisní. První dny v nové škole jsou naprostým peklem. Zdá se, že je to nejhorší školní lágr, jaký si lze představit. Jídlo je odporné, ale co je horší - je ho málo, spolužačky se tváří nepřátelsky a profesoři jsou evidentně z jiné planety nebo tu jsou za trest. A tady se máte učit nějak společensky existovat?

Sebevědomí Brendy se nachází někde mezi nulou a mínus pětimilionem, nicméně když už se na tohle děsné místo dostala, musí vymyslet, jak se s ním popere.  Naštěstí na internát nastoupí Marie, milá a chytrá dívka. K údivu všech se začne s Brendou přátelit, boří její komplexy o sobě samé a z Brendy se tak pomalu stává někdo, kdo si podmaní téměř celou školu. Jenže nic není tak, jak to na první pohled vypadá....

Pokud jste četli Mládí v hajzlu, jistě vás okamžitě trkne známý koncept C.D.Payna. Vytvoří jako hlavní postavu zoufalce, kterého postupně směruje správným směrem, až je z něj málem hrdina. Z ukňouraných jedinců se stávají silné osobnosti s vlastním názorem. Naštěstí vždycky zůstanou něčím trošku vyšinutí. Postavy C.D.Payna jsou zkrátka duševně jedinečné.

Brenda je taky taková. Není tak šílená, jako Nick Twisp z Mládí v hajzlu, ale i ona má úžasný sebeironický humor a rozhodně vás nebude nudit. Poznáte jí hned z několika úhlů, což vám pomůže udělat si o ní vlastní obrázek. Její cynické poznámky a postřehy mě občas dostávaly do kolen. 

Jako všechny Payneovky je i tato skvělá, jednoduchá a humorem nabitá. C.D. Payna jsem si vážně oblíbila a rozhodně chci pokračovat ve čtení jeho knih. Líbí se mi, jak píše "na plnou hubu" a nebojí se ostrých výrazů. I psaní formou deníkových zápisů se mi čte příjemně.  A i když jsem toho názoru že proti Nicku Twispovi u Brendy Veliké trochu zkrotnul, tak stále pubertální výlevy dokáže vyvést na jedničku s hvězdičkou. Doufám, že C.D. Payne vydá ještě hodně takových humorných knížek! Jeho humor buď milujete nebo nesnášíte a já jsem rozhodně ten první případ.