Kraď jako umělec je perfektní pro ty, kdo teprve uvažují nad tím, že s nějakou kreativní tvorbou začnou, protože kdo už nějaký svůj kreativní projekt má, zjistí, že přesně tohle, co se tady píše, dělá. Zjistila jsem, že na to jdu stejně jako autor - učím se od těch, které obdivuju. Sleduju, co sledují, o čem se baví, o čem a jak píšou. A kradu od nich. Finta je v tom, že nesmíte krást od jednoho vzoru, to by bylo plagiátorství a kopírování, stal by se z vás druhý XY. Jenže když kradete od více vzorů, přetváříte jejich myšlenky a přidáváte k nim svoje vlastní, máte tak inspiraci z několika míst a většinou vznikne něco úplně nového, originálního. Jak autor sděluje, originalita v podstatě neexistuje, protože inspiraci jsme museli nabrat z nějakého už existujícího zdroje. 

Zdá se to jednoduché jako facka, že jo? Ale bohužel ani tahle knížka z vás neudělá kreativce, pokud nezačnete pracovat především sami na sobě. Zjistěte, kde a proč za svými vzory zaostáváte, na to místo se zaměřte a snažte se ho odstranit. Stále se vzdělávejte, sbírejte myšlenky, informace. Čím víc jich budete mít, tím líp si budete moci vybrat, čím se necháte ovlivnit a z čeho by se dalo krást. Časem se naučíte poznávat, co za krádež stojí a co ne. 

I když mám autory Ztracené generace a válečnou literaturu obecně ráda, tak u Hemingwaye mě vždycky zajímal víc jeho život než jeho dílo. Ať už šlo o román Komu zvoní hrana nebo o Starce a moře, Hemingwayův styl psaní zkrátka není můj šálek čaje. Tok úvah a myšlenek dokázal Hemingway vyvést mistrovsky, ale jeho popisy jsou na mě až moc dlouhé.

Ovšem díky jeho popisům je jasné, že to byl člověk, který perfektně rozuměl tomu, o čem píše. Do svých knih zahrnul obrovské množství témat, jejichž popis dováděl do dokonalosti. Tudíž musel mít výjimečný přehled a schopnosti. Chci říct, že chápu, proč je tolik výjimečný, ale mám pocit, že Hemingway patří k autorům, k nimž musíte dospět časem, být na něj duševně připravení. Možná i to je důvod jeho výjimečnosti.

Fiktivní román Naomi Woodové zobrazuje téměř celý život Ernesta Hemingwaye, ale jak prozrazuje název, jde především o jeho soukromý život. Hemingway zastával názor, že žena, kterou miluje, má být jeho manželka a protože měl velmi široké srdce, stihl se za svůj život oženit hned čtyřikrát. Kniha je rozdělena do čtyř částí, kde vždy jedna z manželek vypráví svůj příběh. Autorce se tu podařilo neuvěřitelně pěkně prolnout začátky i konce každého manželství, kdy se původní manželka seznámila, nebo dokonce přátelila s manželkou příští. Tyto čtyři ženy spojovala láska k jednomu muži. Chápaly, že je takový, že nevydrží dlouho s jednou ženou. Tento fakt nakonec všechny přijaly a snažily se spolu vycházet, i když postupně nahradily jedna druhou.

Ernest Hemingway byl údajně magnet na ženy. Měl nepřekonatelné charisma, dívky a ženy mu padaly do postele jako mouchy. Přesto jsem tohle jeho osobní kouzlo v knize Naomi Woodové nenašla. Nejdřív jsem nemohla pochopit, s jakou naivitou a obdivem k němu jeho ženy (hlavně Hadley a Fife) vzhlíží a pak jsem na druhou stranu žasla nad naivitou samotného Hemingwaye. Prý nikdy nemiloval víc, než byl milován. Na místě těch žen bych ho obdivovala jako spisovatele, ale jako člověka nejspíš ne.

Být paní Hemingwayovou nebyl žádný med. Nebyl to jenom život v blahobytu vedle nositele Nobelovy ceny. Byla to i nutnost smíření se s jeho náladovostí, alkoholismem a slabostí pro ženy. Hedley. Fife, Martha i Mary vám o tom rády povypráví. Jak sama autorka upozorňuje, jde o dílo fiktivní i když fikce se tu mísí se známými skutečnostmi z Hemingwayova života a příběhu by se dalo reálně uvěřit.  Je znát, že autorka studovala Hemingwayův život velmi podrobně, neboť psychologie jednotlivých postav je skvěle propracovaná a vyvolává dojem, jakobyste je osobně znali. Velmi příjemné čtení.

Ernest Miller Hemingway - 1899-1961, byl americký spisovatel, jeden z hlavním představitelů Ztracené generace. Holdoval lovu a sportu a miloval přírodu. Jako reportér se zúčastnil španělské občanské války, vyhledával nebezpečí. Roku 1953 obdržel Pulitzerovu cenu za fikci a roku 1954 Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu zastřelením, ale je to pouze domněnka, jeho smrt bývá vysvětlována jako nehoda.  

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora 

Tim Ferris je takový dobrodruh nebo chcete-li světošlápek. Žil v několika zemích včetně Japonska a to samozřejmě znamenalo naučit se cizím návykům a také cizímu jazyku. No a protože Japonština patří mezi nejsložitější jazyky na světě a Tim jí potřeboval zvládnout co nejrychleji, začal se rýpat v teorii učení až vymyslel vlastní učební plán, který mu pomohl zvládnout Japonštinu během pár měsíců. Později zjistil, že pomocí této učební metody, kterou nazval Meta-učení, zvládne rychle i Španělštinu a jiné dovednosti. Čtyřhodinový šéfkuchař sice vypadá jako kuchařka, taky je primárně o vaření, ale není to JENOM kuchařka. Ukáže vám, jak se naučit cokoliv, nejen vaření.

Obsáhlá, ale přehledná

Díky mnoha informacím na jednom chumlu by se mohlo zdát, že to musí být hrozně zmatené, ale naštěstí to tak není. Kniha je rozdělená do pěti přehledných částí. 

Nejdůležitější je hned I. část - L´ANTIPASTO - META UČENÍ, kde zjistíte, jak Meta-učení funguje. Tim Ferris to podává jako vyprávění vlastních zkušeností. Dozvíte se, jak dělal pokroky i jaké měl propadáky. Celá kniha je psaná v tomhle duchu,  takže působí přátelsky a lidsky. Máte pocit, že mluvíte s kámošem, který něco skvělého objevil a hodlá vám o tom říct úplně všechno tak, abyste to pochopili. Možná na vás i trochu toho svého nadšení přenese. 

II. část - IL PRIMO - PODOMÁCKU obsahuje jednoduché rychlé recepty. Jde o 14 lekcí, každá zabere maximálně 20 minut a když je zvládnete všechny, získáte základy pro přípravu spousty jídel. Akorát vidím trochu problém v tom, že některé ingredience u nás bude náročné sehnat.

Ve III. části - IL SECONDO - NADIVOKO opustíme kuchyň a vyrazíme do terénu. Naučíte se pár řekněme "nestandardních" způsobů, jak se dostat k potravinám. Budete žasnout, co všechno se dá sníst. Taky zjistíte, jak to ulovit, vykuchat a připravit ve venkovních podmínkách, pokud by se z vás náhodou někdy stali bezdomovci nebo třeba ztroskotanci. Takže samé užitečné informace.

IV. část - IL CONTORNO - VĚDECKY vám ukáže spoustu kuchyňských vychytávek, díky kterým budete za borce. Budete se muset trošku naučit zacházet s chemií, ale všechno je zcela neškodné. Najdete návody na vlastní gumové medvídky nebo domácí Nutellu. Taky zjistíte, jak se dělá nápoj se jménem Rozpouštěč kalhotek.

V. část - IL DOLCE - PROFESIONÁLNĚ prozradí, proč jsou ti nejlepší šéfkuchaři tak dobří. V téhle části jsou popsány gastronomické perličky, kterými povznesete svoje jídlo na pokrm bohů a způsobíte, že se k vám vaši strávníci budou chtít nastěhovat. 

V knize je ještě PŘÍLOHA, kde jsou věci, které s vařením až tak nesouvisí, ale jsou spíš právě ukázkou toho, jak rychle se dá naučit všechno možné. V téhle části mě nejvíc zaujal návod, jak se stát VIP zákazníkem v restauraci, kam rádi chodíte. Zkusila jsem a musím říct, že to docela zabírá:)

Je to jakobyste dostali obrovský papír a měli ho zaplnit tím nejlepším, co vás napadne. Někdo by začal malovat, někdo psát, někdo by lepil fotky, výstřižky z časopisů...dá se to pojmout velmi kreativně a to udělal i Tim Ferris. Každý si v téhle knize něco vybere. Ať už vás zajímá Meta-učení, správné porcování masa, krájení, venkovní lov holubů, uzly nebo potřebujete vědět, jak složit střelnou zbraň, všechno tu najdete. 

Není to knížka, kterou byste si běžně vzali do autobusu, protože váží přes kilo a je to fakt kousek (ale jasně, jsou magoři, co si jí do svý obří kabely vezmou uplně v klidu, víme :)). Taky bych jí asi nenechávala v blízkosti cholerických jedinců, protože ránu po hlavě Čtyřhodinovým šéfkuchařem by nemusel někdo přežít ve zdraví, ale já jsem se u ní skvěle pobavila a dozvěděla se spoustu věcí, které by mě v životě nenapadly. Opravdu mi udělala velkou radost. Tleskám Ferrisovi za to, že dal dohromady takovouhle super věc a dokázal to udělat tak, aby se v tom čtenář neztratil a nepřestalo ho to bavit. Nesnášíte vaření a potřebujete to umět? Pořiďte si tuhle knihu. A jestli vaření jako já milujete, pořiďte si jí taky, protože je jednoduše skvělá. :)

Z anglického originálu The 4-Hour CHEF: THE SIMPLE PATH TO COOKING LIKA A PRO, LEARNING ANYTHING, AND LIVING THE GOOD LIFE přeložil Petr Miklica. 

Vydalo nakladatelství Jan Melvil Publishing v roce 2013, 662 stran

Za recenzní výtisk velice děkuji nakladatelství Jan Melvil Publishing