Všechny povídky mají společného průvodce. Pána Vonka. Jakmile zjistíte, co je tenhle záhadný pán s podivuhodnými schopnostmi zač, bude vám jasné, proč bydlí zrovna na Žižkově. Nejen pán Vonk působí jako pojítko mezi příběhy. Lidé i místa se tu prolínají, takže co jste objevili v jedné povídce, můžete najít i v další. Pán Vonk je možná největší podivín z knihy, ale zdaleka ne jediný. Potkali jste někdy někoho, kdo má závislost na darování krve? Nebo někoho, kdo dobrovolně prodává svého strážného anděla? Ne? Tak to se seznamte! Dozvíte se, čím takového anděla správně krmit a taky pár věcí, které byste do andělů neřekli - třeba to, že docela dost zmatkují ve výtahu.

Kdybych měla vybrat z knížky jednu povídku, která se mi zdála nejlepší, budu mít nejspíš problém. Většina z nich je krásně napínavá a až do konce není jasné, jak to s postavami dopadne. Příběhy jsou nepředvídatelné a tak to má být. Zrovna tak většina prostředí, kde se děje odehrávají, jsou zajímavá místa, ať už profesně nebo historicky. Dokonce jsem zjistila, že hospůdka U Habásků, která se objevuje téměř v každé povídce, doopravdy existuje. Podle fotek vypadá přesně tak, jak jsem si jí na základě popisu z knížky představovala. Nicméně pravdou zůstává, že osobně Žižkov nevidím zrovna jako tajemné místo nebo dějiště paranormálních jevů, nýbrž jako část Prahy, kde po setmění člověk ve vlastním zájmu nemá na ulici co dělat a kdyby na Žižkově nebylo moje oblíbené retrokino Aero, neviděl by mě tam nikdo ani přes den. 

Zaujala mě lidskost a jakási mazlivost, s jakou jsou některé povídky napsané. Pan Jareš si krásně hraje se slovy. Kam by šlo dosadit slovo tuctové, vloží slovo netradiční a nový rozměr je na světě. Celá knížka se čte vážně úžasně, povídky mívají vtipný a poučný konec a velmi silně zavánějí detektivkou.

Povídky jsou jeden z mých oblíbených žánrů, protože bývají nekonečně univerzální. Mohou, ale také nemusí navazovat, díky rozsahu se dobře čtou a například pro knižní prvotiny se mi zdají ideální. A i když Zloději času nejsou autorova prvotina, rozhodně mu tento žánr výborně padne. Pokud budu mít příležitost přečíst si od Vítězslava Jareše další knihu, nebudu váhat ani minutu. Díky jeho Zlodějům času jsem přišla detektivkám zase o něco víc na chuť.

Vydalo nakladatelství Anahita, s.r.o. v roce 2012, 255 stran
Obálka a ilustrace Nikola Cuc, grafická úprava Adam Friedrich

Odjakživa obdivuju lidi výjimečných schopností. A někým takovým Tomáš Baťa rozhodně byl. Historici ho směle připodobňují k takovým podnikatelským démonům jako byl Emil Škoda nebo Tom Ford. O tomto geniálním vizionáři a podnikateli bylo už mnoho řečeno i napsáno. Publikace Baťa v kostce od Zdeňka Pokludy vám jméno Baťa přiblíží a připomene v přehledných bodech.

Baťa vytvořil obuvnický monopol. Dokázal boty vyrábět rychle a prodával je levně. Jeho ceny s devítkou na konci jsou pověstné. Tento monopol logicky vyvolal nevoli u konkurence, kterou svými cenami naprosto převálcoval. Útoky kritiky se mu staly motorem. Díky nim šel Baťa stále dopředu, chtěl být lepší. Nebýt kritiků a odpůrců, nebyl by jeho úspěch. Všechno, co neměl, si sám zajistil. Nechal zřídit elektrárny, když začal pracovat na strojích, cihelny, když potřeboval postavit domky pro svoje dělníky. Když mu zlínská radnice začala házet klacky pod nohy, stal se starostou Zlína. Podnikatelská říše Tomáše Bati byla naprosto soběstačným průmyslovým systémem. Na svém vrcholu Tomáš Baťa podnikal v 37 průmyslových odvětvích.

Po tragické smrti Tomáše Bati st. v roce 1932 přebírá rodinnou firmu jeho bratr Jan Antonín Baťa. Bohužel se ani z daleka v "šéfování" svému bratrovi nevyrovná. Za jeho vedení to s firmou vypadá nejistě. Dílem je to kvůli furiantství a rozmařilosti J.A.Bati, ale především kvůli hrozící válce. Už od roku 1938 je ve firmě cítit nejistota a spousta zboží a materiálu se odváží do zahraničí. Celá rodina prchá v roce 1939 do exilu v USA a Kanadě, kde se budují nové baťovské továrny. Zde J.A. Baťa později přenechává vedení firmy Tomáši Baťovi ml.



Baťovské noviny. Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně každý měsíc zveřejňuje jedno ukázkové číslo. http://www.kfbz.cz/batovske-noviny-zachrana-zpristupneni

I když se po celou válku dařilo udržet firmu Baťa v českých rukách, v říjnu 1945 se prezidentskými dekrety znárodňují baťovské podniky v Československu. Ke znárodnění dojde i v jiných státech, kde firma Baťa podniká a Baťovi tak přichází téměř o tři čtvrtiny jmění.

Tomáš Baťa ml. vede od roku 1945 západní Baťovu organizaci a spravuje zbytek majetku. V organizaci panuje osvědčený Baťovský elán a brzy je jí po celém světě stále více vidět. Mezi léty 1945-1960 vzniká 1.700 nových prodejen v Asii, Africe a Americe. V roce 1975 vede Tomáš Baťa ml. ohromnou světovou firmu, která podniká v 89 zemích, patří k ní 98 společností, 90.000 zaměstnanců, 5.000 prodejen, 90 továren, které ročně vyrobí 250 milionů párů bot. Firma je ve skvělé kondici i v 80. letech. V Československu je po roce 1948 kapitalistické podnikání úplně zlikvidováno, jméno Baťa mizí a nahrazuje ho název Svit. Ze Zlína je Gottwaldov. Tomáš Baťa ml. se do vlasti vrací až roku 1989 po pádu komunismu. Hodlá zde opět podnikat, ale z restitucí mu byla vrácena pouze rodinná vila ve Zlíně a lesy na Vsetínsku, tak investuje miliony dolarů z vlastní kapsy na rozjezd firmy BAŤA Československo, a.s.. Do svého obchodního domu na Václavském náměstí se Baťa vrací 13.března 1992. V roce 2001 - po 56ti letech - odchází Tomáš Baťa ml. z vedení firmy, které přebírá jeho syn Thomas George Bata.

Z publikace Baťa v kostce se dozvíte mnoho o tom, jaký člověk byl Tomáš Baťa a jak vlastně začínal s podnikáním. Budete doslova žasnout nad tím, co všechno za několik let tento člověk dokázal. Můžete si přečíst i několik pikantností z jeho života, zjistíte plno věcí o Baťově rodině, o kterých se až tak běžně nemluví. Publikace je vhodná jak pro absolutní neználky, tak pro ty, kteří jsou Bati znalí. Osobně mě tahle publikace nalákala k tomu, abych se o Baťu začala více zajímat a nejspíš brzy sáhnu po nějaké obsáhlejší knize o jeho životě.

 

Úryvek:

K dokončení rozestavěné vily hledá Tomáš Baťa toho nejlepšího architekta. Jezdí do Prahy a získává profesora Akademie výtvarných umění Jana Kotěru. O jedné jejich zuřivé hádce při výstavbě vily se dovídáme od architekta Františka Lydie Gahury: „Baťa na Kotěru zařval: ´Já se vám na ten váš projekt vyseru!´ Kotěra zrudl: ´Ne vy, ale já vám se na to vyseru!´ Baťa na to: ´Co si to dovolujete, ne vy, ale já se vám na to vyseru!´ Tak se asi pět minut hádali, kdo tek úkon uskuteční, nakonec se však dali do smíchu a projekt i stavba pokračovaly ve vzájemné spokojenosti."

 

Vydalo nakladatelství Kniha Zlín v roce 2014, 81 stran

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji knihkupectví Palmknihy.cz

Ne všichni lidé hodlají svůj majetek po smrti odkázat svým drahým příbuzným. Christopher Madigan odkázal svoje jmění štěstěně a tak, když se Andy Larkham omylem objeví na jeho pohřbu, zdědí po Madiganovi část jeho majetku. Co myslíte, dokázali byste přijmout dědictví po člověku, kterého jste ani neznali a na jeho pohřbu jste se ocitli ne/šťastnou náhodou?

Andy Larkham pracuje v nakladatelství Carpe Diem jako editor a jeho druhá profese je smolař. Je to takový ten klasický neprůbojný stydlín s mizerným sebevědomím, který si neumí nikdy dupnout a všichni včetně šéfa i partnerky s ním dokonale zametají. Naproti tomu nebožtík Madigan byl sice za života nehorázně bohatý, ale štěstí a lásku jediné dcery si za peníze koupit nedokázal. Celý život hledal svoje místo na světě, podobně jako dosud Andy.

Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji knihkupectví Palmknihy.cz

Je fakt, že s tímhle článkem jdu s křížkem po funuse, protože knižní outlet Neoluxoru v Černé labuti se 30. června zavírá, ale i tak se o něm chci zmínit. Přecijen do 30. zbývá ještě několik dní :) Všeobecně Neoluxor miluju, je to největší knihkupectví u nás a ještě jsem snad nenašla knížku, kterou by neměli. A proč jí nekoupit s víc než 50% slevou?

Černá labuť byla vždycky domem učebnic a odborné literatury, ale od října loňského roku se změnila právě na outlet Neoluxoru. Nezavírá se z důvodu, že by snad nebyl o knihy zájem, ale jelikož Neoluxoru končí nájemní smlouva, není jiná možnost. Navíc hned poblíž je knihkupectví Florentinum, takže v podstatě uděláte jen pár kroků směr Florenc a můžete se znovu rochnit v nepřeberném množství literatury. Ovšem už to nebude za tak parádní ceny.

Ale abych se vrátila k outletu. Dost jsem si to tu oblíbila, takže mě upřímně mrzí, že se tahle super pobočka zavírá. Myslím, že nejsem sama, kdo tajně doufá, že Neoluxor otevře nějaký další outlet, do kterého budeme klidně jezdit metrem přes půl Prahy. :)

Tak to byl knižní outlet. Máte poslední dny na vybrakování regálů. Jestli je na programu nějaký další outlet, to se snad teprve dozvím. Pokud ano, dám včas vědět.

Knižní outlet najdete u tramvajové zastávky Černá labuť, nebo pokud pojedete metrem, tak stanice Florenc a půjdete směrem na Náměstí Republiky, ulice Na Poříčí po pravé straně.