Co byste řekli tomu, kdybychom si každý nechali u malíře namalovat kouzelný obraz, který by stárnul místo nás? Až do smrti bychom vypadali mladě, naše tváře by byly bez vrásek a tělo vitální jako ve 20ti. Lákavá myšlenka, že? Ale co naše duše, jak ta by vypadala? Proč bychom to řešili - byla by přece uvězněná v obraze, kterým se návštěvám chlubit nehodláme. Duši přece nikde nevystavujeme, podstatné je to, co je na povrchu, to, co vidíme - vždyť jen podle toho si děláme o lidech obrázek. Koho zajímá, co je uvnitř?
Obraz Doriana Graye je jediným románem irského spisovatele Oscara Wildea. Ve své době byla tato kniha skandálním dílem. Oscar Wilde díky ní stanul před soudem a byl odsouzen, neboť kniha byla konzervativní Anglií označena za neřestnou a nabádající k nemorálnosti. Dnes patří mezi klasiky světové literatury. Oscar Wilde v tomto svém dekadentním díle rozvíjí nenapodobitelným způsobem myšlenky o morálce a sobectví. Poukazuje na otázku, zda krása znamená všechno. Odhaluje povrchnost tehdejší "lepší" společnosti a polemizuje o tom, co se stane s podstatou člověka, který žije bez morálních nebo jiných zásad a omezení.
Recept na tuhle knihu obsahuje netradiční ingredience:
- jeden citlivý malíř posedlý krásou (Basil)
- jedna dobrá krásná duše s velkou dávkou naivity (Dorian)
- jeden našeptavač, který to nemyslí špatně, ale špatně by se z toho mohlo někomu udělat (Harry)
- několik různě silných lásek včetně lásky k sobě samému
- zvláštní druh kvalitní posedlosti, která zatemňuje mozek
- silná, všudypřítomná vůně smrti
- jedna klavírní skladba od Chopina
Poselství, které přežívá
I v dnešní době tato kniha nachází svoje poselství. Ukazuje na to, že kdesi v lidskosti je trhlina, která se nezmenšuje. Lidé jsou dnes stejní pokrytci, jako byli kdysi. Nic se od té doby nezměnilo. Stále se necháváme unášet a oblbovat krásou. Pravá hloubka lidí a věcí nás málokdy zajímá a přitom nám nedochází, že krása je tak strašně pomíjivá. Snad je k takovým posunům v charakteru lidí potřeba víc než 120 let, které uplynuly od doby, kdy byla tato kniha vydána poprvé.
Slyšela jsem názory, že kniha je složitě napsaná a až příliš filozofická. Vím, že vždycky záleží na vkusu každého soudruha, ale k tomuhle názoru se nepřipojím. Je to jedna z nejúžasnějších knih, které jsem kdy přečetla a myšlenky z ní mám v hlavě dodnes, i když jsem jí četla už před nějakou dobou. Úmyslně jsem z děje uvedla úplné minimum, protože bych vás nerada i jen malinko o ten zážitek připravila. Do Doriana Graye jsem se zamilovala a s dějem téhle knížky zacházím stejně opatrně, jako bych zacházela s Dorianem, kdybych ho někdy potkala. Je bolestné, když někdo tolik krásný vnitřně i navenek dojde takové šílené zkázy.
úryvek:
Každý vliv je nemorální, protože ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši. Ten člověk pak nemyslí svými vrozenými myšlenkami a nehoří svými vrozenými vášněmi. Jeho ctnosti, to už nejsou jeho pravé ctnosti. Jeho hříchy - je-li vůbec něco takového, jako hřích - jsou vypůjčené. Ten člověk se stává ozvěnou hudby někoho jiného, hercem role, jež nebyla napsána pro něho. Účelem života je rozvoj vlastní osobnosti. Každý z nás má dokonale uplatnit svou povahu, proto jsme na světě. Ale člověk má dneska sám ze sebe strach. Zapomněl na nejvyšší ze všech povinností, na povinnost k sobě samému. Je ovšem dobročiný; sytí hladové a odívá žebráky. Ale jeho vlastní duše je lačná a nahá.
"Je to tragédie, ve které se odráží můj život. Svět mě vidí jako Harryho, Basil je bytost, za níž se považuji a Dorian je tím, kým bych rád byl....možná v jiném životě." Oscar Wilde 1854-1900
Obraz Doriana Graye vyšel poprvé v roce 1891 u anglického nakladatelství Ward, Lock, and Co.
V Čechách vyšla kniha poprvé v roce 1927 v překladu Jiřího Zdeňka Nováka a od té doby se dočkala už 11 vydání u 11 různých nakladatelství.
Vydání, které vidíte na fotce, je vydání nakladatelství Odeon z roku 2011, jde o 9. vydání s překladem Kateřiny Hilské.
264 stran
Kniha byla několikrát zfilmována.
0 comments
Děkujeme za vaše komentáře, zpětné vazby si ceníme ♥