Vaříme zdravě, chutně a hospodárně, rok 1955

Knihy a jídlo. Moje dvě lásky propojené do výsledku jménem kuchařka. Jelikož jediným světlem mého života je právě světlo v lednici, je tohle víc než příhodný příspěvek. Hledaly jsme se dlouho. Když jsme se konečně našly, musela jsem se praštit do čela. Téměř celý život jsem jí měla přímo pod nosem!

Honba za ideální kuchařkou vznikla po shlédnutí filmu Julie a Julia, kde se hlavní hrdinka rozhodla za 1 rok uvařit všechny recepty z legendární kuchařky Julie Child. Její kuchařku měly Američanky 50. let doma častěji, než bibli. Nebyl problém jí tady sehnat, bohužel ani takhle známé dílo nebylo dosud přeloženo do češtiny. Mrzelo mě to, protože v té kuchařce jsou detailně popsány všechny kulinářské postupy od krájení cibule po návod, jak zvládnout odpalované těsto tak, aniž bychom pak museli vyhodit hrnec. 

I když je kuchařka Julie Child zaměřená na francouzskou kuchyni, toužila jsem jí mít. V češtině nebyla, takže jsem hledala českou kuchařku, která by se jí alespoň trochu podobala. Prolezla jsem asi 50 antikvariátů, probrala se snad všemi kuchařkami, které byly tou dobou na trhu a pak jsem to vzdala. V Neoluxoru jsem hladila anglickou verzi Julie Child a zvažovala intenzivní výuku angličtiny.

O Vánocích jsem chtěla od babi recept na koláč. Začala jsem čmuchat mezi jejíma kuchařkama, protože mi řekla, že ho má v jedné z nich napsaný. A najednou byla tady. Mámina stará kuchařka. Rozedraná, napůl rozpadlá chuděra obalená v balícím papíru, protože desky už jí pomalu opouštěly. Vůbec jsem netušila, že ji má babi. Mamka nežije v ČR a ani ve snu by mě nenapadlo, že tady zapomene svojí kuchařku :). Hodně jsme se stěhovali a tohle byla snad jediná kniha, která se stěhovala stále s námi. Pamatuju si jí z doby, kdy jsem byla ještě hodně malá, ale jak šly roky, nevěnovala jsem jí pozornost. Vařit jsem se neučila, tak proč taky. Začalo mě to bavit vlastně až tak před dvěma roky, když jsem začala žít sama.

Taky ochutnala těsto nebo na ní prskl olej, kdo ví...:) 

Na fotkách nevidíte původní mamčinu kuchařku, ale tu, kterou jsem si nedávno koupila v antikvariátu na Národní. Ta mamky by moje kuchyňské zacházení asi už dlouho nevydržela, protože moje kuchařky vaří doslova se mnou a občas ochutnají těsto na perník nebo se mi povede pohladit je rukou mastnou od másla atd.. Je mi sympatické, že původní majitelka to měla nejspíš podobně :) 

VAŘÍME ZDRAVĚ, CHUTNĚ A HOSPODÁRNĚ. Název nic moc, ale nenechte se zmýlit. Myslím, že je to jedna z nejgeniálnějších kuchařských knih vůbec. Daly jí dohromady dámy Juliana Fialová, Marie Havelková, Maryna Klimentová, Vlasta Koseová, Božena Šmoková a Marie Urbanová. Odvedly skvělou práci.

Je taková, jakou jsem přesně hledala. Každá kapitola je uvedena obecným povídáním o tom, čeho se konkrétně týká (např. polévky). Recepty zde fungují tak, že v rámečku je hlavní recept a pod ním jsou jeho další varianty, které z tohoto hlavního receptu vychází. Pracovní postupy jsou podrobně popsané, takže se dozvíme, že vařečkou se seříznutým dolním okrajem, který dobře přiléhá ke dnu mísy, se lépe a rychleji tře. :)

Občas se stane, že si z antikvariátu přineseme knihu doslova i s částí osobnosti jejího původního majitele, který v ní něco zapomněl. Tyhle nečekané knižní dárečky miluju. Napovídají, že majitel měl tu knihu rád, že jí držel často v ruce. Tady byly hned dárečky 3 - kalendář z Večerní Prahy na rok 1979, jakýsi rusky psaný lístek (můžete někdo, prosím, přeložit, jestli umíte?) a etiketa z německé konzervy Kalbfleisch mit grünen Bohnen (telecí s fazolkami).

Kuchařku vydalo Vydavatelstvo ROH - Práce, vyšla v roce 1955 a má 598 stran. Stále se podle ní skvěle vaří. Jsem ráda, že se mi jí podařilo získat, snad jí nikdy nikde nezapomenu :). 

V psaní o kuchařkách budu určitě pokračovat, mám vícero vhodných adeptů na články. Jaké jsou vaše oblíbené kuchařky?