Muzikální Sherlock je nedávným výsledkem mého antikvariátového řádění. Samozřejmě nešel domů v tašce sám, protože z antikvariátu se prostě sólo knihy nenosí, ale o tom někdy jindy. Vybrala jsem si ho, neboť ještě nejsem dostatečně Sherlockována sirem Arturem Conanem Doylem. Chtěla jsem s Sherlockem začít pomalu a z jiné strany, než přejdu k tomu notoricky známému slavnému. Asi jako když si v polívce necháváte knedlíčky na konec.

Ilja Hurník byl kromě spisovatelství i hudební skladatel, takže se zaměřil na to, co podle něj panu Doylovi uniklo. Vytvořil tak sbírku detektivních příběhů Sherlocka Holmese, ve které nechal na povrch vystoupit kromě jeho geniálního kriminalistického cítění i hudební talent. V příbězích samozřejmě nechybí známý dr. Watson, pravá a někdy i levá Holmesova ruka, nezbytný parťák, který oddaně žije ve stínu slávy svého Mistra (a nepřiznaně trpí jeho muzikantkou vášní).

Humor, s jakým psal Ilja Hurník, je jedinečný, takřka neodolatelný. Je to humor inteligentní, jemný, lehký a zárověň anglicky elegantní se špetkou krásné ironie. Ať už jde o kriminální příběhy z hudebního prostředí, kdy se hledá nezvěstný dirigent nebo ať naše dvojka zažívá lapálie s obří kovovou vanou po Napoleonovi, jež jim zatarasí dveře do bytu, vždycky se ze vzniklé situace dostane groteskními přemety měnící celou situaci.

Dozvíte se, co se stane s chutí čaje, když olíznete známku před tím, než se napijete, nebo co napsal Sherlock Holmes v dopise Albertu Einsteinovi. Tahle milá knížečka je příjemnou oddechovkou před spaním, nenutí čtenáře nijak extrémně zapínat myšlení, stačí si jí jen vychutnat a od srdce se zasmát.

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v roce 1971, 152 stran