Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón v Coyoacán v Mexiku a byla jednou ze čtyř dcer narozených maďarsko-židovskému otci a matce španělsko-mexicko-indiánského původu.

Román Frida, který napsala Bárbara Mujica je sice tak trochu jejím životopisem, i když - jak sama autorka v závěru upozorňuje - některé části příběhu jsou fiktivní. Autorka sepsala příběh, který vypráví Fridina sestra Cristi, která po celý Fridin život žila ve stínu slavné sestry.

Frida jako malá prodělala dětskou obrnu, díky které musela zůstat dva roky na lůžku. Později, když někomu sdělovala, kolik jí je let, vždy si ty dva roky ubrala a odůvodnila to tím, že jí je sebrala nemoc, takže v podstatě nežila. Později při dopravní nehodě, kdy byla velmi těžce zraněná a je s podivem, že vůbec přežila, došlo k poškožení páteře, což Fridě způsobilo doživotní problémy s chůzí, nemožnost mít dítě a v podstatě neustále trpěla bolestmi.

Jako mnoho surrealistických umělců i Frida podporovala komunismus. Byla ženou slavného malíře Diega Rivery, do kterého se zamilovala ve 21 letech a který byl o 20 let starší. Brali se v roce 1939 a jejich manželství bylo velmi bouřlivé, přetrvalo nevěry, tlak Riverovy kariéry, rozvod a následně druhý sňatek, Fridiny lesbické avantýry, její chabé zdraví a také její neschopnost mít děti v důsledku nehody. Pár spolu cestoval do USA a do Francie, kde se Frida seznámila s významnými osobnostmi ze světa umění a politiky. První vlastní výstavu měla Frida Kahlo v roce 1938 v galerii Julien Levy v New Yorku. Až v roce 1940 si Frida užívala značného úspěchu, mnohem slavnější se stala ale až po své smrti. Byla příkladem ženské síly a stala se inspirací pro feministická hnutí.

Kniha od Bárbary Mujicy je skvěle napsaná, chtěla bych, aby ten příběh nikdy neskončil. Autorka tam krásně popisuje jednotlivé postavy, kterých je v knize sice hodně, ale přesto se v nich neztratíte. A i po Fridině knižní smrti si přejete znát příběhy těch postav dál.